Já mám to bildečko v pokoji na tišelku. (= Obrázek mám v pokoji na stolečku.)
Připomíná vám tato věta něco? Slýcháváte také od svých ratolestí podobné obraty? A máte vy nebo vaše okolí pro takový projev pochopení?

Nebo jste třeba zažili komentář typu...
Vícejazyčné děti jsou popletené, neumí se vyjadřovat! 

Pro vícejazyčné děti bývá přirozené užívat více jazyků v rámci jedné věty. Pro jednojazyčnou populaci to většinou zní divně. Ale z psycholingvistického hlediska důvod k obavám není.
Jde totiž o specifický projev typický pro vícejazyčně vychovávané děti, který patří k přirozenému procesu učení. 

Vítám vás u posledního dílu našeho seriálu o mýtech. 

Vědci zjistili, že lidově řečeno, 'pletení jazyků' není náhodné.*
Vícejazyčné děti si z jiného jazyka systematicky půjčují slova, míchají např. skladbu věty nebo dokonce správně skloňují a časují cizí výrazy. Jde o velmi dobře organizovaný proces, který má svá pravidla. 

Vícejazyčné děti musí ve svém prostředí neustále vyhodnocovat situaci a nepřetržitě aktivovat jeden z osvojených jazyků. Pokud užívají výrazy z jiného jazyka, pomáhají si tak úplněji a efektivněji se vyjadřovat. Ačkoliv monolingvní společnost vnímá takovou směsici velmi často negativně (a bohužel často to upomínkují pedagogičtí pracovníci), odborníci označují tento projev za schopnost kreativně nakládat s jazykem. 

Vliv na míchání jazyků má několik faktorů:

• věk dítěte a a jeho aktuální stav (únavou či pod vlivem stresu mícháme jazyky častěji);
• úroveň znalosti (schopnost užívat jazyk plynule) a způsob osvojování si jazyka;
• téma rozhovoru závislé na obecném kontextu (pokud dítěti chybí slovní zásoba, vypůjčí si automaticky slovo z jiného jazyka. Pokud chce dítě v rámci hovoru něčeho dosáhnout, přizpůsobí tomu formu komunikace);
• konkrétní člověk, od kterého dítě jazyk přejímá nebo dokonce se kterým dítě zvoleným jazykem hovoří (např. dítě mluví jinak s člověkem, kterého zná a jinak s cizím, u starších dětí může mít na to vliv dokonce i postavení člověka, se kterým dítě hovoří), atd.

Některé děti nemíchají vůbec, jiné trochu a další velmi mnoho. Pokud se s tímto jevem u vícejazyčných dětí setkáte, nebojte se toho. Bez cíleného upozornění můžeme například smíšenou větu zopakovat ve správné podobě (nebo použít v jiném kontextu). Dítěti tak pomůžeme ukotvit si správnou formu. Buďte trpěliví a laskavě důslední. Situace se bude úměrně zlepšovat se stále dokonalejší schopností osvojené jazyky plnohodnotně užívat v běžném životě. 

A ještě jedna drobnost, milí rodičové. Ruku na srdce... nemícháme v komunikaci se svými dětmi náhodou jazyky také třeba ve chvílích, kdy si rychle nedokážeme vzpomenout na správné slovíčko ve své mateřštině?

A jak to máte s tímto tvrzením vy? Měli jste někdy obavu z toho, že by se vaše dítě správně nemuselo naučit náš mateřský jazyk? Nebo vás někdo dokonce upozornil na to, že je vaše dítě popletené?
Těším se na vaše zkušenosti a názory v naší uzavřené facebookové skupině Průvodce vícejazyčnou výchovou.

* Poznámka autora: cílem této série je vysvělit tento jev srozumitelně široké veřejnosti tak, aby rodiče, prarodiče a blízké okolí pochopilo principy míchání jazyků. Záměrně se proto vyhýbám užití odborné terminologie.