Když jsem byla těhotná se svým prvním synem, sousedka mě v dobré víře varovala, že bych na dítě neměla mluvit česky, protože vícejazyčné děti jsou více agresivní.

A jelikož jsem na tento názor ve své praxi párkrát narazila opětovně, začala jsem se pídit po důvodech.

• Za prvé mi přišlo zvláštní, že jsem na toto tvrzení častěji narážela v zemích, které poskytují domov emigrantům.
• Za druhé mě uklidnilo, že se o vysvětlení zasazují hlavně psychologové.

A to byl už dobrý směr pro hledání prapůvodu tohoto předsudku.

Lidé opouštěli a opouštějí své domovy z různých důvodů. Ty šťastnější jsou práce, láska, dobrodružství... Pokud však do zahraničí odcházejí z ekonomických nebo dokonce politických důvodů, bývají poznamenáni velmi náročnou životní zkušeností – a co teprve jejich děti!
Opustit dobře známý domov, kamarády a rodinu za ne zrovna jednoduchých podmínek musí být stresující zážitek. Děti bývají vylekané, traumatizované, často frustrované. A k tomu ještě tolik nového – prostředí, vůně, lidé, hudba, kultura, řeč... Zákonitě může docházet k fyzickému přetlaku a nikdo by se snad nedivil, kdyby na řadu přišly také pěsti. A přesně zde najdeme také prapůvod tohoto mýtu.

Podívejme se však na problém trošku obecněji.

Před staletími si nespokojení sousedi dali pěstí a byl klid. Dnes nás dennodenně média zásobují senzacemi o projevech agrese na druhé půli zeměkoule. A co teprve, když jde o děti – navíc z jiné země, národa, etnika!
Okamžitě se řeší, kdo agresi zavinil a jak ji odstranit.

Má to však opravdu co dočinění s vícejazyčností?
Samozřejmě, že ne! Odpověď nabízí vývojová psychologie.  

Kdo z nás nezažil naštvané děti, hlavně tedy v předškolním věku.
Cílem výchovy je děti naučit agresi rozpoznat a naučit se ji usměrnit. Vždyť vnitřní prudkost může být zdrojem energie, motivace, pomáhá překonávat vlastní hranice nebo může působit jako ventil i obranný štít.
Když se to správně uchopí, nemusí to být strašák.

Je to jako se vším – nehledejme problémy tam, kde nejsou.
Dětem někdy stačí ponechat prostor svobodně se vyvíjet a nám by někdy stačilo vyhýbat se hloupým komentářům.

A jak to máte s tímto tvrzením vy? Také Vás někdo odrazoval od volby vychovávat děti vícejazyčně?
Těším se na vaše zkušenosti a názory v naší uzavřené facebookové skupině Průvodce vícejazyčnou výchovou.