Vícejazyčné děti neví, kam patří.
Setkali jste se už někdy s výrokem vícejazyčné děti neví, kam patří?
Já osobně ano a to před narozením svých dětí.
Pár lidí mělo potřebu varovat mě, že synovi vytvořím dva světy a ono chudák nebude vědět, kam patří. Je to tak opravdu?
Posviťme si na tento mýtus. Osobně zde totiž vidím dvě roviny.
- Ta první je otázka mojí osobní pozice.
Příklad: "Ten tvůj Daniel se chová v angličtině tak sebevědomě, ale v češtině působí zakřiknutě."
O čem to vypovídá?
Další příklad: V cizině Pavla neustále poukazuje na to, co v Čechách dělají lépe, jak je tam lepší školství, zdravotnictví... a když přijede do Čech, aktivně se v rodině účastní nadávání na politiku, jak řemeslníci nic neumí, jaká absurdní rozhodnutí udělali zase úřady...
Jaký obraz předává svému dítěti?
V obou případech by se rodič měl v první řadě zamyslet sám nad sebou. Ví sami, kam patří? Jaký vztah mají ke své mateřštině a k zemím, resp. jazykům, ve kterých jeho dítě vyrůstá? Jaké vzorce přístupu, chování a jednání předává svým dětem? Chová se v češtině sebejistě nebo zprostředkovává strach, nejistotu, ba dokonce se za svou řeč stydí?
Rodiče jsou vzory. Vždy by měli být pro své děti čitelní a uvědomit si, že nepředávají pouze řeč, ale celý balík dalších dovedností, které vícejazyčnou výchovu jako celek ovlivní.
- Ta druhá rovina vyplývá ze situace.
Anička mluví italsky s tetou a řecky s babičkou. Na tetu je drzá a na babičku milá. Neznalí situace komentují: "Ta Anička jsou dva v jednom, chová se jinak v italštině a jinak v řečtině."
Jenže přítomní posuzují pouze Aničku a nevidí situaci komplexně. Nevšimli si totiž, že babička se k Aničce chová vždy hezky a teta si z ní při každém setkání utahuje! No, koho by to bavilo?
Změna, nebo chcete-li úprava chování, bývá reakcí na individuální situaci. Přirozená reakce člověka je přizpůsobovat se aktuálním a naprosto konkrétním situacím.
Popřemýšlejme třeba o tom, jak se chováme k dítěti. Pokud chci s dítětem mluvit, zpomalím a zjemním hlas, dřepnu si k němu, zkrátka snížím se na jeho úroveň. Nejsem rozpolcená osobnost.
Takže pozor, abychom my nebo naše okolí náhodou neměřili dvojím metrem. A nehledali zbytečně problémy tam, kde nejsou. Vícejazyčnost nezpůsobuje krizi identity.
Chováme-li se jinak, reagujeme pouze na konkrétní situaci. A pokud někdo obdobné 'diagnózy' přisuzuje vícejazyčně vychovávaným dětem, pak by se měl zamyslet spíše nad sebou samým a svým vlastním postojem k vícejazyčnosti.
A jak to máte s tímto tvrzením vy? Také vás někdo odrazoval od volby vychovávat děti vícejazyčně?
Těším se na vaše zkušenosti a názory v naší uzavřené facebookové skupině Průvodce vícejazyčnou výchovou.
Mávám Vám z Frankfurtu!
Kateřina Spiess-Velčovská
autorka projektu Průvodce vícejazyčnou výchovou, zakladatelka CZENTRA Čechů a Slováků ve Frankfurtu nad Mohanem, České školy bez hranic a Slovenské školy Rhein-Main.
Chcete se o tématech dozvědět více? Nesouhlasíte s naší argumentací? Potřebujete poradit? Nebo s námi toužíte sdílet svůj příběh? Přidejte se do naší edukativní, podpůrné a motivační uzavřené facebookové skupiny, kde s rodiči a odborníky diskutujeme o různých tématech. Stačí vyplnit dvě vstupní otázky kvůli vaší autorizaci a odsouhlasit pravidla. Těšíme se na vás!
Paní dr. Mertins vede psycholingvistické laboratoře na Technické univerzitě v Dortmundu. Proto jsem se jí zeptala, zda je pravda, že vícejazyčné děti neví, kam patří.
Jak to vidí?
NEJSTE FANOUŠKEM PROKLIKÁVÁNÍ SE?
Seriál mýty jsme pro vás připravili jako e-book
V tomto e-booku najdete přehledně seřazené články o předsudcích z 1. ročníku (2021) seriálu. Celkem devět mýtů zde uvedených patří k nejčastějším. Obrňte se vůči nim, ukažte stopku všem zbytečným nejistotám a začněte čerpat energii z podložených informací.
Náš e-book vám může poskytnout impuls a hlavně otevřít oči. Po uhrazení symbolické částky vám zašleme e-book ve formátu PDF do vaší e-mailové schránky.
Můžete si ho třeba vytisknout, vnášet do textu poznámky nebo si ho číst kdykoliv a kdekoliv (i bez internetu).