Vícejazyčné děti neví, kam patří.

Setkali jste se už někdy s výrokem vícejazyčné děti neví, kam patří?
Já osobně ano a to před narozením svých dětí.
Pár lidí mělo potřebu varovat mě, že synovi vytvořím dva světy a ono chudák nebude vědět, kam patří. Je to tak opravdu?
Posviťme si na tento mýtus. Osobně zde totiž vidím dvě roviny.
- Ta první je otázka mojí osobní pozice.
Příklad: "Ten tvůj Daniel se chová v angličtině tak sebevědomě, ale v češtině působí zakřiknutě."
O čem to vypovídá?
Další příklad: V cizině Pavla neustále poukazuje na to, co v Čechách dělají lépe, jak je tam lepší školství, zdravotnictví... a když přijede do Čech, aktivně se v rodině účastní nadávání na politiku, jak řemeslníci nic neumí, jaká absurdní rozhodnutí udělali zase úřady...
Jaký obraz předává svému dítěti?
V obou případech by se rodič měl v první řadě zamyslet sám nad sebou. Ví sami, kam patří? Jaký vztah mají ke své mateřštině a k zemím, resp. jazykům, ve kterých jeho dítě vyrůstá? Jaké vzorce přístupu, chování a jednání předává svým dětem? Chová se v češtině sebejistě nebo zprostředkovává strach, nejistotu, ba dokonce se za svou řeč stydí?
Rodiče jsou vzory. Vždy by měli být pro své děti čitelní a uvědomit si, že nepředávají pouze řeč, ale celý balík dalších dovedností, které vícejazyčnou výchovu jako celek ovlivní.
- Ta druhá rovina vyplývá ze situace.
Anička mluví italsky s tetou a řecky s babičkou. Na tetu je drzá a na babičku milá. Neznalí situace komentují: "Ta Anička jsou dva v jednom, chová se jinak v italštině a jinak v řečtině."
Jenže přítomní posuzují pouze Aničku a nevidí situaci komplexně. Nevšimli si totiž, že babička se k Aničce chová vždy hezky a teta si z ní při každém setkání utahuje! No, koho by to bavilo?
Změna, nebo chcete-li úprava chování, bývá reakcí na individuální situaci. Přirozená reakce člověka je přizpůsobovat se aktuálním a naprosto konkrétním situacím.
Popřemýšlejme třeba o tom, jak se chováme k dítěti. Pokud chci s dítětem mluvit, zpomalím a zjemním hlas, dřepnu si k němu, zkrátka snížím se na jeho úroveň. Nejsem rozpolcená osobnost.
Takže pozor, abychom my nebo naše okolí náhodou neměřili dvojím metrem. A nehledali zbytečně problémy tam, kde nejsou. Vícejazyčnost nezpůsobuje krizi identity.
Chováme-li se jinak, reagujeme pouze na konkrétní situaci. A pokud někdo obdobné 'diagnózy' přisuzuje vícejazyčně vychovávaným dětem, pak by se měl zamyslet spíše nad sebou samým a svým vlastním postojem k vícejazyčnosti.
A jak to máte s tímto tvrzením vy? Také vás někdo odrazoval od volby vychovávat děti vícejazyčně?
Těším se na vaše zkušenosti a názory v naší uzavřené facebookové skupině Průvodce vícejazyčnou výchovou.

Mávám Vám z Frankfurtu, Kateřina Spiess-Velčovská
autorka projektu Průvodce vícejazyčnou výchovou, zakladatelka CZENTRA Čechů a Slováků ve Frankfurtu nad Mohanem, České školy bez hranic a Slovenské školy Rhein-Main. Pokud s námi chcete diskutovat, vstupte do naší uzavřené facebookové skupiny Průvodce vícejazyčnou výchovou.
Prof. Dr. Mertins vede psycholingvistické laboratoře na Technické univerzitě v Dortmundu. Proto jsem se jí zeptala, zda je pravda, že vícejazyčné děti neví, kam patří. Jak to vidí?
STAŇTE SE MOSTEM MEZI SVĚTY.
Věříme, že každé dítě, které vyrůstá mezi vícero kulturami a jazyky, je mostem mezi světy. Pomáháme rodinám nejen v zahraničí uchovat si lásku k mateřštině a svými znalostmi a zkušenostmi podporujeme odborníky, aby dokázali reflektovat potřeby bilingvních.
Staňte se součástí příběhu, který mění budoucnost. Podpořte práci naší nestátní neziskové organizace CZENTRUM. V Německu si finanční dar můžete odečíst z daní.
Každý dar má smysl. Děkujeme.
NEJSTE FANOUŠKEM PROKLIKÁVÁNÍ SE?
Seriál mýty jsme pro vás připravili jako e-book
V tomto e-booku najdete přehledně seřazené články o předsudcích. Těchto devět mýtů patří k nejčastějším. Obrňte se vůči nim, ukažte stopku všem zbytečným nejistotám a začněte čerpat energii z podložených informací.
Náš e-book vám poskytne impuls a hlavně otevře oči. Po uhrazení symbolické částky vám zašleme e-book ve formátu PDF do vaší e-mailové schránky.
Můžete si ho třeba vytisknout, vnášet do textu poznámky nebo si ho číst kdykoliv a kdekoliv (i bez internetu).