Zažili jsme – nebo zažijeme - to všichni. Na dítě mluvíme láskyplně mateřským jazykem a ono zarytě odpovídá pouze tím většinovým. A pak se odněkud objeví dobře míněná rada:
„Vždyť to dítě váš jazyk odmítá!
Bylo by lepší, kdybyste s vícejazyčnou výchovou přestali.“

Připomíná vám tato situace něco?
Někteří nad poznámkou tohoto typu mávnou rukou a jiné to začne nahlodávat. Existuje spousta rodičů, kteří tolik touží zařadit se co nejrychleji do nové společnosti v zahraničí, až se asimilují (nikoliv integrují)… a dítě dokonce přestanou vychovávat vícejazyčně. Prosadí se jejich touha maximálně splynout s davem.

V první řadě je třeba si uvědomit, že pokud dítě jazyk odmítá, není důvod k panice. Je to přirozený jev. Malé děti nemají potřebu být individualisté, chtějí se stát součástí širší společnosti. A mateřský jazyk, který je v menšinové pozici a není tolik slyšet, jim jaksi nezapadá do konceptu. Tak proč by ho měly používat? 

První fáze odmítání se objeví většinou v době, když dítě nastupuje do jeslí nebo do školky. Většinový jazyk dítě zažije v širších souvislostech, začne ho vnímat jako klíčový pro vlastní socializaci a interakci v kolektivu lidí.

Dá se s tím něco dělat?
Klíčový je postoj rodiny, pokuste se zvýšit prestiž mateřského jazyka na všech frontách. Ukažte dítěti, jak je čeština nebo slovenština krásná. Jak důležitou roli hraje v rámci rodiny a jak důležitá je pro život venku. Poskytujte dítěti pozitivní zpětnou vazbu a oceňujte jeho schopnosti spojené s vícejazyčností. Obecně je v této fázi vždy přínosné umět vynést rodný jazyk na vrchol důležitosti a zájmu - doma i venku.
Držte se laskavé důslednosti! A nebojte se! I když Vaše dítě bude odpovídat většinovým jazykem, bude vaši mateřštinu nadále nasávat. Jeho jazykové dovednosti a schopnosti se budou rozvíjet a zlepšovat, pokud vytrváte. Hlavně se vyvarujte opravování, nucení správně se vyjadřovat a zapomeňte na jakékoliv negativní komentáře.
Pokud se vám podaří zvýšit prestiž vaší menšinové mateřštiny a dítěti budete nabízet dostatek pozitivních zážitků (klíčová je jeho interakce, hrajte si spolu!), uvidíte, že v dlouhodobém horizontu se fáze odmítání začnou zkracovat až v ideálním případě vymizí.

PS1: hlavně se nelekejte, pokud se takové fáze vrátí. Je to normální a ‚nechci‘ se ve vícejazyčné výchově ještě párkrát zopakuje.

PS2: pokud by vás přece jen napadlo s vícejazyčností skoncovat, položte si otázku: když vaše dítě bude trucovitě odmítat čištění zubů, vyhovíte mu?

A jak to máte s tímto tvrzením vy? Také Vás někdo odrazoval od toho, abyste se svým dítětem hovořili česky nebo slovensky?
Těším se na vaše zkušenosti a názory v naší uzavřené facebookové skupině Průvodce vícejazyčnou výchovou.